Již od útlého dětství jsem projevovala velkou náklonost ke všemu živému. V roce 2011 jsem si přivezla svou kníračku a tou celá éra naší chovné stanice započala. Se Sárou se nám bohužel (či bohudík kvůli budoucím okolnostem) nepoštěstilo odchovat krásné potomky, ale s dalšími přírůsky zvířat již ano. Naše smečka není nijak jednotvárná. Je to dáno souhrou náhod a oblib. Ač knírači jsou pro mne srdcovou záležitostí, jsem ráda, že naše Sára neměla potomky. Díky tomu jsem se vrátila k plemeni mého mládí a to dobrmanovi. Border kolie, to už je třešnička na dortu. Nikdy je nepřestanu obdivovat a milovat. K mému zvěřinci však bylo třeba najít správného životního partnera, což se mi povedlo! Chov psů je láskou nás obou a doufejme, že bude i našich dětí 🙂

Naši pesani pro nás nejsou jen hlídači za vraty. Jsou to především mazlíčci a kamarádi do všeho. Snažíme se jim dopřát vše, co je v našich silách. K dispozici mají téměř hektarovou zahradu a svůj domeček, ano opravdu u nás mají pesani svůj domeček, ve kterém mají i topení. Máme také dvě velké voliéry, ty ale slouží především pro odchov štěňátek. Naše psy do ni téměř vůbec nezavíráme, není to potřeba.

Pravda, to bych lhala. U puberťáků je voliéra potřeba, ale i tak jsme se vždy obešli bez ní. Když máme doma puberťáka, prostě s nějakou tou škodou počítáme. Někdy je to překvapení, co jsou schopni vymyslet a následně vykonat. Ale jeden rok to vydržíme a pak už bývá klid. Naši pesani nikdy neprožijí celé dny zavření!